...kde vládl moudrý a mocný král. Pod jeho vládou se lidem dobře dařilo a všichni vespolek žili v klidu a míru. 

Jednoho rána se král probudil mrzutý. Celý den přecházel po komnatách a přemýšlel čím to je. Pak se náhle zaposlouchal a uvědomil si, že slyší nezvyklý hluk. Vyhlédl ven z okna a zadíval se na nádvoří. Zbrojnoši zde čistili zbraně, jakýsi trhovec obcházel služky a nabízel sukno a do toto všeho běhalo hejno dětí. Král se chytil za bolavou hlavu.

Potřeboval více klidu.

A tehdy se rozhodl ji postavit. Vysokou věž, kde králova duše a mysl mohla nerušena přemítat a královo tělo mohlo být opečováváno.

Byla velkolepá. Sahala do nebes a lidé se na ní jezdili dívat z daleka široka. Jen krále začalo být vidět zřídka a mezi lidmi se o něm čas od času objevila neurčitá zvěst.

Nebyly vydávány zákony, nepřicházeli nařízení, v lesích se objevili loupežníci a po tržištích se množili nepoctivci. A tak byli lidé nakonec nuceni vzít spravedlnost vlastních rukou.

Ještě dnes se občas stává, že někdo v naději, že mu král pomůže, vystřelí šíp k oblakům se svojí depeší. A v případě, že je mu přízeň nakloněna se po několika dnech snese tato depeše na zem opatřena královskou pečetí a nápisem PŘEČTENO.